Nejzávažnější námitkou proti takzvané moderní medicíně je, že je lékem smrti. Lékař praktikující konvenční medicínu již není pomocníkem na straně života, ale komplicem smrti. Tito lékaři uzavřeli se smrtí dohodu: lidé, kteří jsou skutečně připraveni zemřít, si mohou být konvenčním lékařem ponecháni ještě chvíli pro své experimenty, než si je smrt přirozeně vyžádá. Podmínkou této hry je, že lékaři používají pouze to, co pacienta ještě zhorší, ať už okamžitě, nebo dlouhodobě.

Zatímco tradiční léčitel mobilizoval síly přírody k posílení života pacienta, západní „civilizovaný“ lékař používá smrtící léky.
Jedním z nejdrastičtějších příkladů není ani ozařování a podávání cytotoxických léků pacientům s rakovinou, ani populární praxe chirurgického odstraňování nemocných orgánů, jako je žaludek, kus po kusu, ale spíše vývoj antibiotik.

Původně prospěšný objev těchto bakteriálních toxinů, který umožnil vymýcení mnoha středověkých morů, se dnes dramaticky obrátil. Antibiotika zcela zničila veřejné zdraví na celém světě do té míry, že si to teprve nyní pomalu uvědomujeme.

Protože se antibiotika používají neustále, a ne jen výjimečně, a protože jsou antibiotika také běžnou krmnou přísadou v konvenčním chemickém zemědělství, jsou naše těla nyní antibiotikům chronicky vystavena.

Nejhorším důsledkem toho není ani šířící se rezistence mnoha patogenů na antibiotika. Ďábelská smlouva lékařů se smrtí vedla ke zkáze ústředního pilíře lidského zdraví:

Dobré bakterie, které jsou v našem těle naprosto nezbytné jako zdravotní strážci a pro čištění krve od škodlivých bakterií, a zejména virů a virových fragmentů.

Dobré bakterie se v lidských tělech cítí čím dál méně dobře. Protože tato těla jsou chronicky kontaminována antibiotiky. Nedostatek symbiózy (koexistence) se zdraví prospěšnými bakteriemi je důvodem, proč dnes lidi sužují nejrůznější viry.

Dobrý imunitní systém tedy neznamená jen to, že vlastní buňky těla jsou schopny bránit se proti „zlu“, ale dobrý imunitní systém se vždy spoléhá na armádu silných spojenců.

Toto je tedy osudová logika moderní medicíny, kterou je třeba zastavit: Je vynalezen lék; na první pohled se jeví jako požehnání, protože o něm nikdo příliš nepřemýšlí. Po krátké době se tento lék stal morem, protože jeho vedlejší účinky vytvořily řadu nových problémů, na které je nyní naléhavě potřeba mnohem více nových léků. To je logika růstu moderní, osudové medicíny.

Pokud by se veřejné zdraví skutečně zlepšilo a potřeba lékařské péče by se snížila, znamenalo by to pro konvenční medicínu porážku, krizi a úpadek. Přesto by pro skutečný cech léčitelů bylo naprosto úžasné, kdyby se jim podařilo zvýšit celkovou úroveň zdraví populace.

Zastánci smrtící medicíny

Útěk z antibiotické pasti

Poslední dílek mozaiky

2003